Tak kolik požadujete za své služby?" ptá se pán slečny, vyzývavě točící kabelkou před domem s červenou lucernou. „Pět set!" zní odpověď. „Maximálně tři sta," smlouvá muž. Slečna je neoblomná, tak se rozejdou. Druhý den prochází pán stejnou ulicí se svou zákonitou manželkou a ta samá slečna utrousí: „Včera ti bylo líto dát pětikilo a koukej, co jsi sehnal za tři stovky!"
-
Happy Birthday ICMag! Been 20 years since Gypsy Nirvana created the forum! We are celebrating with a 4/20 Giveaway and by launching a new Patreon tier called "420club". You can read more here.
-
Important notice: ICMag's T.O.U. has been updated. Please review it here. For your convenience, it is also available in the main forum menu, under 'Quick Links"!
Vtipy
- Thread starter Clockmaker
- Start date
Paní učitelka přijde do třídy a říká: " Dobré ráno, děti, mám skvělou náladu, budeme si dávat hádanky.
"Začnu já. Běhá to po lese, je to šedivé, má to ocásek, dělá to hu, hu, hu, copak to bude?"
Pepíček se přihlásí a povídá: "To bude lištička."
"Mohla by to být, ale je to vlček. Vyhrála jsem.
Mám tu další hádanku. Žije to v kravíně, je to takové flekaté, dělá to bú, bú, bú, má to malinkatá vemínka, copak tu bude?"
Pepíček se opět přihlásí a povídá: "To bude kravička."
"Mohla by to být, ale je to telátko. Vyhrála jsem."
Pepíček se dotčeně ptá paní učitelky, jestli by také mohl položit hádanku.
"No, já nevím, Pepíčku, no tak, no tak dobře, prosím."
"Když to dáváte do pusy, je to tvrdé a suché, když to z ní vyndaváte je to měkké a mokré,co to je?"
"Tedy, Pepíčku, že by to byl ču.. ču.. čurá*ek?"
"Mohl by to být, ale je to žvýkačka."
"Začnu já. Běhá to po lese, je to šedivé, má to ocásek, dělá to hu, hu, hu, copak to bude?"
Pepíček se přihlásí a povídá: "To bude lištička."
"Mohla by to být, ale je to vlček. Vyhrála jsem.
Mám tu další hádanku. Žije to v kravíně, je to takové flekaté, dělá to bú, bú, bú, má to malinkatá vemínka, copak tu bude?"
Pepíček se opět přihlásí a povídá: "To bude kravička."
"Mohla by to být, ale je to telátko. Vyhrála jsem."
Pepíček se dotčeně ptá paní učitelky, jestli by také mohl položit hádanku.
"No, já nevím, Pepíčku, no tak, no tak dobře, prosím."
"Když to dáváte do pusy, je to tvrdé a suché, když to z ní vyndaváte je to měkké a mokré,co to je?"
"Tedy, Pepíčku, že by to byl ču.. ču.. čurá*ek?"
"Mohl by to být, ale je to žvýkačka."
Stará panna přijde k notáři a diktuje mu svou závěť: "Sto tisíc dostane kostel, sto tisíc domov pro padlé dívky..."
"A co se zbývajícími sto tisíci?" táže se právník. "Tak ty obdrží muž, který mne ještě před smrtí pomiluje." "Tak v tom případě to udělám já," rozhoduje se notář..., a skutečně tak učiní. Když končí, povídá stará slečna: "Pokračujte, doktore, pokračujte! Rozhodla jsem se kostel ze závěti vyškrtnout."
"A co se zbývajícími sto tisíci?" táže se právník. "Tak ty obdrží muž, který mne ještě před smrtí pomiluje." "Tak v tom případě to udělám já," rozhoduje se notář..., a skutečně tak učiní. Když končí, povídá stará slečna: "Pokračujte, doktore, pokračujte! Rozhodla jsem se kostel ze závěti vyškrtnout."
pMiii
Active member
Kdo najde nulu?
111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111
111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111
11111111111111111111111111111111111111111111Rytmus1111111111111
111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111
111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111
11111111111111111111111111111111111111111111
111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111
111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111
11111111111111111111111111111111111111111111Rytmus1111111111111
111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111
111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111
11111111111111111111111111111111111111111111
pMiii
Active member
P = Pán; H = Houba
P: Hele houba!
H: Jestli mě sníš, tak ti nesplním tři přání.
P: A když tě nesním, tak mi je splníš?
H: To jsem neřekla.
P: A nemělo by to být spíš jaksi naopak?
H: Ty mi chceš splnit tři přání?
P: Tak to jsme zrovna nemyslel. A jak to, že vůbec mluvíš?
H: To proto, že jsi ze mě kousek ochutnal. Jsem halucinogenní houba.
P: No teda. Takže tohle všechno je jen přelud a ty jsi vlastně nic
neřekla.
H: Neřekla.
P: Hmm, a tohle jsi řekla?
H: Ne.
P: Aha. Je to jasné. Ty vlastně vůbec neexistuješ. Nemyslíš, tedy nejsi,
H: Proč bych neměla myslet?
P: No. protože jsi můj přelud. Kdybys myslela, tak bych o tom musel něco
vědět.
H: Ale co když jsi naopak ty moje halucinace?
P: Ale já myslím!
H: Tím bych si na tvém místě nebyla tak jistá.
P: Ostatně, houby nemůžou mít halucinace.
H: Cože? Jsem halucinogenní houba, tak proč bych neměla mít halucinace?
P: Protože houby nemají mozek.
H: Ale?! A mají okýnka a komínek?
P: Éééé. Ne. Okýnka a komínek má dům.
H: Takže já jsem dům?
P: Nóóó, řekl bych, že jsi houba, která má okýnka a komínek a současně
maličký dům, který vyrostl v lese a mluví.
H: To zní dost bláznivě. Ještě trváš na tom, že jsem tvoje představa?
P: Ale ano!
H: Tedy jsi blázen.
P: Nesmysl, to je proto, že jsme tě snědl. Je to přechodné.
H: Snědl jsi svoji halucinaci?
P: Né, počkej! Snědl jsem tě předtím, ve skutečném světě, když jsi ještě
nebyla halucinace. Nepřekrucuj fakta.
H: Skutečnost neexistuje. Reálná je jenom přítomnost, minulost je fikce.
P: To je nesmysl. Moje minulost existovala, já se na ni pamatuju.
H: Ale teď neexistuje, to nemůžeš popřít.
P: Existuje, jako minulost.
H: A já existuju jako halucinace. Jaký je v tom rozdíl?
P (myšlenka): To je ale protřelá houba.
P: Ostatně, třeba nemyslíme ani jeden. Třeba je nějaký Bůh-stvořitel a
vesmír je jeho komix.
H: Třeba jich je šest miliard.
P: Šest miliard bohů? To je směšné.
H: To ještě neznamená, že to není pravdivé. Znám houby, které tvrdí, že
skutečný vesmír nemá dva, ale tři rozměry.
P: Ha Ha Ha Ha!
H: Ha Ha Ha!
H: Má Bůh depresi?
P: Jak to mám vědět?
H: Jestliže nás stvořil Bůh k obrazu svému, pak naše jednání a naše slova
jsou projekcí jeho myšlenek.
P: Takže zkoumáním sebe můžeme poznat Boha.
H: Bůh je tedy houba.
P: Kdyby byl Bůh houba, nikdy by nepřipustil svět, ve kterém by lidé jedli
houby. Přemýšlej.
H: Kdyby byl Bůh člověk, nikdy by nepřipustil svět, ve kterém houby můžou
otrávit lidi.
P: -
P: Počkej, co tím chceš říct?
H: Že Bůh nemůže být člověk.
P: Né, ty tím něco naznačuješ, já to poznám...!
H: To je dost, že ti to došlo.
P: TY JSI JEDOVATÁ HOUBA ?!!!
H: Proč myslíš, že na mě nejsou žádní slimáci?
P: Takže já umřu.
H: To jsi ale věděl už předtím, ne?
P: Ano, ale nevěděl jsem, že to bude tak rychle!
H: Čas je relativní.
P: To je dobré, utěšuje mě houba, která mě otrávila.
H: Mě z ničeho neobviňuj - nenutila jsem tě, abys mě jedl.
P: Ale mohla jsi mě varovat!
H: Už jsi někdy slyšel o tom, že by houba varovala houbaře?
P: Já umřu!
H: To už jsi říkal.
P: Dej si na mě pozor, můžu tě klidně rozšlapat.
H: Mě to nevadí, výtrusy už jsou zralé.
P: Co, ty se nebojíš smrti?
H: Z každého výtrusu vyroste moje dokonalá kopie. Já už jsem vlastně
umřela
mockrát.
P: Hmm, a jaké to je, být mrtvý?
H: Není to zas tak velký rozdíl.
P: Pro houbu možná ne, ale já jsme člověk.
H: Z mého pohledu je člověk jenom zbytečně komplikovaná houba.
P (myšlenka): Přece jenom ji rozšlapu.
P: Kristepane! Cítím píchání po celém těle! To jsou příznaky?
H: Ale ne, to sis jenom stoupl do mraveniště.
P: Kurva! Au! Au!
H: Přijde to rychle.
P: A co posmrtný život?
H: To záleží na tom, jestli Bůh napíše druhý díl.
P: Takže smrt je jenom.
H: .konec komixu.
P: Ano, ale to je prostě nesmysl, aby konec přišel v nejlepším. Jsem si
naprosto jistý, že konec v tuto chvíli nastat nemůž.
P: Hele houba!
H: Jestli mě sníš, tak ti nesplním tři přání.
P: A když tě nesním, tak mi je splníš?
H: To jsem neřekla.
P: A nemělo by to být spíš jaksi naopak?
H: Ty mi chceš splnit tři přání?
P: Tak to jsme zrovna nemyslel. A jak to, že vůbec mluvíš?
H: To proto, že jsi ze mě kousek ochutnal. Jsem halucinogenní houba.
P: No teda. Takže tohle všechno je jen přelud a ty jsi vlastně nic
neřekla.
H: Neřekla.
P: Hmm, a tohle jsi řekla?
H: Ne.
P: Aha. Je to jasné. Ty vlastně vůbec neexistuješ. Nemyslíš, tedy nejsi,
H: Proč bych neměla myslet?
P: No. protože jsi můj přelud. Kdybys myslela, tak bych o tom musel něco
vědět.
H: Ale co když jsi naopak ty moje halucinace?
P: Ale já myslím!
H: Tím bych si na tvém místě nebyla tak jistá.
P: Ostatně, houby nemůžou mít halucinace.
H: Cože? Jsem halucinogenní houba, tak proč bych neměla mít halucinace?
P: Protože houby nemají mozek.
H: Ale?! A mají okýnka a komínek?
P: Éééé. Ne. Okýnka a komínek má dům.
H: Takže já jsem dům?
P: Nóóó, řekl bych, že jsi houba, která má okýnka a komínek a současně
maličký dům, který vyrostl v lese a mluví.
H: To zní dost bláznivě. Ještě trváš na tom, že jsem tvoje představa?
P: Ale ano!
H: Tedy jsi blázen.
P: Nesmysl, to je proto, že jsme tě snědl. Je to přechodné.
H: Snědl jsi svoji halucinaci?
P: Né, počkej! Snědl jsem tě předtím, ve skutečném světě, když jsi ještě
nebyla halucinace. Nepřekrucuj fakta.
H: Skutečnost neexistuje. Reálná je jenom přítomnost, minulost je fikce.
P: To je nesmysl. Moje minulost existovala, já se na ni pamatuju.
H: Ale teď neexistuje, to nemůžeš popřít.
P: Existuje, jako minulost.
H: A já existuju jako halucinace. Jaký je v tom rozdíl?
P (myšlenka): To je ale protřelá houba.
P: Ostatně, třeba nemyslíme ani jeden. Třeba je nějaký Bůh-stvořitel a
vesmír je jeho komix.
H: Třeba jich je šest miliard.
P: Šest miliard bohů? To je směšné.
H: To ještě neznamená, že to není pravdivé. Znám houby, které tvrdí, že
skutečný vesmír nemá dva, ale tři rozměry.
P: Ha Ha Ha Ha!
H: Ha Ha Ha!
H: Má Bůh depresi?
P: Jak to mám vědět?
H: Jestliže nás stvořil Bůh k obrazu svému, pak naše jednání a naše slova
jsou projekcí jeho myšlenek.
P: Takže zkoumáním sebe můžeme poznat Boha.
H: Bůh je tedy houba.
P: Kdyby byl Bůh houba, nikdy by nepřipustil svět, ve kterém by lidé jedli
houby. Přemýšlej.
H: Kdyby byl Bůh člověk, nikdy by nepřipustil svět, ve kterém houby můžou
otrávit lidi.
P: -
P: Počkej, co tím chceš říct?
H: Že Bůh nemůže být člověk.
P: Né, ty tím něco naznačuješ, já to poznám...!
H: To je dost, že ti to došlo.
P: TY JSI JEDOVATÁ HOUBA ?!!!
H: Proč myslíš, že na mě nejsou žádní slimáci?
P: Takže já umřu.
H: To jsi ale věděl už předtím, ne?
P: Ano, ale nevěděl jsem, že to bude tak rychle!
H: Čas je relativní.
P: To je dobré, utěšuje mě houba, která mě otrávila.
H: Mě z ničeho neobviňuj - nenutila jsem tě, abys mě jedl.
P: Ale mohla jsi mě varovat!
H: Už jsi někdy slyšel o tom, že by houba varovala houbaře?
P: Já umřu!
H: To už jsi říkal.
P: Dej si na mě pozor, můžu tě klidně rozšlapat.
H: Mě to nevadí, výtrusy už jsou zralé.
P: Co, ty se nebojíš smrti?
H: Z každého výtrusu vyroste moje dokonalá kopie. Já už jsem vlastně
umřela
mockrát.
P: Hmm, a jaké to je, být mrtvý?
H: Není to zas tak velký rozdíl.
P: Pro houbu možná ne, ale já jsme člověk.
H: Z mého pohledu je člověk jenom zbytečně komplikovaná houba.
P (myšlenka): Přece jenom ji rozšlapu.
P: Kristepane! Cítím píchání po celém těle! To jsou příznaky?
H: Ale ne, to sis jenom stoupl do mraveniště.
P: Kurva! Au! Au!
H: Přijde to rychle.
P: A co posmrtný život?
H: To záleží na tom, jestli Bůh napíše druhý díl.
P: Takže smrt je jenom.
H: .konec komixu.
P: Ano, ale to je prostě nesmysl, aby konec přišel v nejlepším. Jsem si
naprosto jistý, že konec v tuto chvíli nastat nemůž.
Přijdou v pět ráno tři chlapi do bordelu, a bordelmama jim říká:
"Hoši, je mi líto ale mam tu uz posledni dve kurvy , ale kdyby byla opravdu velka nouze tak mam jeste ve skrini nafukovaci pannu" a dva z nich na to " jo klidne , tady Milan je tak ožralý , že to ani nepozna" tak si uzijou a vsichni tri se pozdeji sejdou venku u vchodu aby se pochlubili, a prvni povida:
"Hosi ja mel cernosku, sice rozgajdana ale jak se vrtela" a druhy "to ja mel ťamanku, ta byla tak tesna a jak porad rvala" a milan na to "to ja mel asi carodejnici, sem ji hryznul do pici a ona mi uletela oknem"
Potká medvěd zajíce a ten mu říká: "Čau medvěde, pozdravuje tě Hroutil."
"Jakej Hroutil?"
"Ten co ti pinďourem kroutil!"
Zajíc se strašně chechtá a uteče. Za nějakou dobu se opět potkají...
"Čau medvěde. Co dělá Hroutil?"
"Jakej Hroutil?"
"Ten co ti pinďourem kroutil!" vysměje se mu zajíc a uteče.
Medvěda už to štve a tak se jde zeptat lišky, jak má zajíce dostat.
Liška mu říká: "Tak mu to taky udělej. Řekni mu třeba: Pozdravuje tě Hrkal a až se zeptá, jakej Hrkal, tak řekni: Ten co ti ho tam strkal."
"To je skvělý, díky, fakt, na to bych nepřišel," říká medvěd a jde za zajícem: "Čau zajíci, pozdravuje tě Hrkal."
"Já vím, říkal mi to Hroutil."
"Jakej Hroutil?"
"Jakej Hroutil?"
"Ten co ti pinďourem kroutil!"
Zajíc se strašně chechtá a uteče. Za nějakou dobu se opět potkají...
"Čau medvěde. Co dělá Hroutil?"
"Jakej Hroutil?"
"Ten co ti pinďourem kroutil!" vysměje se mu zajíc a uteče.
Medvěda už to štve a tak se jde zeptat lišky, jak má zajíce dostat.
Liška mu říká: "Tak mu to taky udělej. Řekni mu třeba: Pozdravuje tě Hrkal a až se zeptá, jakej Hrkal, tak řekni: Ten co ti ho tam strkal."
"To je skvělý, díky, fakt, na to bych nepřišel," říká medvěd a jde za zajícem: "Čau zajíci, pozdravuje tě Hrkal."
"Já vím, říkal mi to Hroutil."
"Jakej Hroutil?"
