Jak to,ve skutečnosti,bylo...

[1000ARMSofKALI]

ve skutečnosti to bylo tak jak to bylo, a TEĎ je jiná skutečnost a ta druhá jiná - říkejme jí minulá, i když ten pojem může zahrnovat mnoho jiných skutečností - skutečnost je na tu jinou jinou nepřevoditelná, ptze je jednoduše jiná...

a to ostatní jsou pouze příběhy, narace a metanarace, je to zásluha té zkurvené děvky - jazyka, která se vyspí se vším, myslím úplně se vším, co je...zkus říst něco co není věta, či jejich struktura - jazyk

ale jsou lidi, ehem kteří mají asi dost času ho trávit těma pohádkama, věříce že ta jiná skutečnost by mohla být v něčem stejná jako NYNÍ, NYNÍ je sice věčné, ale ne ve smyslu muzeálního artefaktu, konzervované promluvy o minulém...ale v podstatě se jenom mluví a nevím o tom, že mluvením by se něco udělalo...

a samozřejmě tyto pohádky jsou určitým vztahem k smrti, víme že slovo oddaluje smrt, že se promluva snaží zastavit již vystřelený šíp, z hlediska nějaké psychologie ontogeneze...

jenom my jediní, evropani, máme tolik muzeí všeho možné, věříme totiž že připomínáním zániků ostatních civilizací oddálíme zánik vlastní...

možná je to off topic, ale je moje reakce na tento thread, sorry jestli to zasrávám, když tak to smáznu...


zdravím tě NHG

kali

p.s. moc pěkné fotky

 

[newhousegreen]

odkaz na minulost-Pán Prstenů-vychází z pověstí,pověr a hlavně run z tesaných desek a pomníků
-dílo,původně mělo sloužit jako historické pozadí pro elfí jazyky
-příběh se však neodolatelně spájel se starším světem a stal se vlastně zprávou o jeho konci a zániku,dříve než byl vypovězen jeho začátek a prostředek
-zvláště významné jsou citace,veršě
-většina má odkaz na tonoucí zemi-tj.pravděpodobně atlantidu
-klíčová kapitola Stíny minulosti je jednou z nejstarších částí příbehu.-byla napsána dlouho předtím,než sepředtucha roku 1939 stala hrozbou nevyhnutelné pohromy,a příběh by se byl od toho bodu vyvíjel v podstatě po stejných liniích i kdyby byla pohroma odvrácena.Vyvěrá z věcí již dávno uložených v mysli,v některých případech dokonce již napsaných,a válka,jež v roce 1939 propukla,ani její důsledky příběk témeř vůbec nezměnily.

"Vysoké lodě,vysocí králové
třikrát tři
copak si přivezli z tonoucí země
po moři?
Sedm hvězd,sedm kamenů
a strom bělostný.

"Kde je teď jezdec a kůň?Kde roh,který pěje?
Kde je teď přilba a pancíř a vlas,který věje?
Kde je teď ruka a harfa a oheň,jenž hřeje?
Kde je to jaro,ta sklizeň,ta pšenice kde je?

Jako déšť po horách přešly a jako větérek v louce
na západ odešly naše dny přes stinné kopce,
Kdo lapí kouř,kdy umřelé dřevo pálí,
kdo spatří vracet se roky,jež do Moře napadaly?

Kde jsou tví Dúnadané,Elessare milý?(Aragorn)
Kam a proč příbuzní tvoji zabloudili?
blíží se hodina,Ztracený zas vzejde,
Šedá družina ze severu jede,
temná je cesta však pro tebe souzená
táhne se k Moři,je mrtvými střežená.

Vrbovými luhy Tasarinanu chodíval jsem zjara
Ach ten pohled a ta vůně jara v Nan-tasarionu
A řekl jsem,že je to dobré.
V létě jsem bloudil jilmovými lesy Ossiriandu.
Ach,to světlo a ta hudba v létě u sedmi řek Ossir!
A myslel jsem,že je to nejlepší.
S podzimem jsem přišel k neldorethským bukům.
Ach,to zlato,červeň a ty vzdechy listí v podzimním Taur-na-neldoru.
Bylo to víc,než jsem si uměl přát-
Do borového lesy na výšině Dorthonion vyšplhal jsem v zimě.
Ach ten vítr a ta bělost a ty černé větve zimy na Orod-na-Thonu
Můj hlas se zvedl a pěl do nebe.
Nyní ty země všechny leží pod mořem
A já chodím po Ambaroně,Tauremorně,Aldalome,
ve své vlastní zemi,v kraji FAngornově,
kde dlouze roste kořání
a roky hustěji než listí leží
v Taremornalome.

 

[newhousegreen]

Kali:čau,taky tě zdravím
...můj názor je asi takovej.jednoduše řečeno,dokud tomu nepřídu na kloub,nebudu mít klid,myslim že poznání nás může jedině obohatit,a člověče,bez poznání bychom tu ani NEBYLI!

samozřejmě máme oba,asi jen částečně pravdu.)

 

[newhousegreen]

ZDROJ:VM magazín

OTŘESENÁ ZEMĚ



Víme, že v Arktidě a Antarktidě kdysi bylo teplé podnebí, že na Sahaře bylo kdysi moře, že v Severním moři jsou pod vodou důkazy o tom, že tam kdysi rostly lesy a že Himálaj, nejvyšší horstvo světa, bylo kdysi pod vodou.



Jaká to mohla být katastrofa, dost prudká na to, aby změnila povrch Země, zničila populaci lidí i zvířat, změnila klimatické zóny, vytlačila hory, zvedla některé země z mořského dna a jiné potopila do oceánu? Byla to postupná změna, nebo přišla jako náhlý konec světa, zabíjející po milionech jedinců lidi i zvířata a vyhlazující celé civilizace? Zatím nevíme, co se stalo; máme jen teorie. O různých teoriích postupných nebo katastrofických změn diskutují geologové, paleontologové, historikové pravěku a astronomové se zanícením hodným náboženských válek pozdního středověku již velmi dlouho, ale řešení problému je zatím v nedohlednu.

Náhlá změna klimatu

Již poměrně dávno byly objeveny nálezy, které silně podporují teorii o náhlé katastrofě. Ruští výzkumníci našli v Arktidě nevysvětlitelné množství kostí slonů, nosorožců a jiných nearktických zvířat, natlačených tak hustě dohromady, že na zemi tvořily pahorky, u pobřeží některých ostrovů dokonce celé příbřežní terasy. Od devatenáctého století nacházejí na Sibiři zmrazené mamuty (a nejen mamuty, ale i buvoly a jiná zvířata obývající mírné pásmo), zamrzlé v ledu nebo ve věčně zmrzlé zemi. Jeden byl nalezen poměrně nedávno, v květnu roku 1971 nedaleko řeky Indigirky. Někteří mají oční bulvy stále v očních jamkách a nestrávenou rostlinnou stravu v žaludku nebo dokonce jen částečně rozžvýkanou trávu na jazyku. Je prokázáno, že rostliny, kterými se mamuti živili, se na Sibiři nemohly vyskytovat, pokud tam bylo subarktické nebo arktické podnebí - v žaludcích mamutů se nenašly žádné stále zelené rostliny, ale jen trávy teplého klimatického pásma. Z nedávných zjištění rovněž vyplývá, že jejich řídká dlouhá srst bez jakékoli podsady je nemohla chránit před zimou, nehledě k tomu, že by v zimních měsících neměli co spásat, a museli by migrovat na jih.

Když bylo maso mamutů rozmrazeno, zkusili jím nejdříve krmit tažné psy, ale zjistilo se, že je poživatelné i pro lidi. Jeden mamut byl nalezen na 66. stupni severní šířky, blízko polárního kruhu, když se při sesuvu půdy objevila jeho hlava. Měl v hubě napůl rozžvýkanou potravu, ale jeho kosti byly zlámané, zřejmě bezprostředně před smrtí. Jiná mamutí mrtvola byla nalezena s pryskyřníkem (který se na Sibiři již nevyskytuje) v hubě; je to dojemný, ale přesvědčivý důkaz o rychlosti změny klimatu. Někteří mamuti byli nalezeni zamrzlí v průhledných blocích ledu; z vyprávění lovců, kteří je viděli, vznikly zřejmě legendy o tom, že mamuti stále ještě na Sibiři žijí. V době kdy žili muselo být na Sibiři a na Aljašce výrazně teplejší klima. Je nesporné je, že katastrofa, která způsobila jejich smrt a následné téměř okamžité zmrazení, musela být velmi náhlá.

Zmrzlé tělesné ostatky mamuta objeveného na Sibiři. Čtyřměsíční samice dostala jméno Ljuba (po ženě pastevce, který ji našel)

Mamuti a mastodonti byli zřejmě rychle vyhubeni, spolu s ostatními druhy zvířat. Mezi zvířaty, nalezenými v asfaltových jámách La Brea blízko Los Angeles v Kalifornii, byly stovky šavlozubých tygrů, koní, velbloudů, mamutů, mastodontů, bizonů a pávů. Všichni zjevně zahynuli při jakési náhlé katastrofě. Téměř stejný jev byl zaznamenán i v mnoha dalších oblastech světa. Pahorek blízko Chalon-sur-Saone ve Francii skrýval neobyčejné množství kostí savců – nosorožců, koní, medvědů, lvů, vysoké zvěře i drobných zvířat.

Profesor Albert Gaudry říká: „Není možné předpokládat, že zvířata tak rozdílných vlastností a tak rozdílné podstaty by vůbec kdy mohla žít pospolu.“ Potvrzuje tak domněnku, že společné nebezpečí během katastrofy dočasně zrušilo hranici mezi lovenými a lovci.

Hromadná pohřebiště v sopečném popelu

Zvláštní doklad o téměř okamžitém uhynutí zvířat podává i umění Východní Asie, jehož součástí je v Číně tisíciletá tradice rytin ve slonovině. Slonovina pro jemné řezbářské práce musí být poměrně čerstvá; pokud je dlouho vystavena povětrnostním vlivům začne být křehká a snadno praská. Slonovina použitá pro většinu starých čínských rytin byla těžena ve "slonovinových dolech" Asie a Sibiře, kde byli mamuti uchovaní mrazem nebo vrstvami bahna, které je zaplavilo.

Náhlost katastrofy zaznamenal profesor Frank Hibbber, který při popisu stavu tisíců kusů nespočetných, dnes vyhynulých zvířat, která uhynula na Aljašce během pravěké pohromy, mínil: „… tisíce zvířat zabitých v plné síle … roztrhaných zvířecích těl rozptýlených po krajině, i když mohla vážit několik tun. … podivné nálezy tolika zvířat, nahromaděných v dutinách a štěrbinách z odlišných geologických období, by mohly být vysvětleny snad jen nepředstavitelně mocnými bouřemi…“

Dále ovšem zaznamenal vrstvy sopečného prachu, a s ním souvisejícího extrémního žáru sopečných plynů, vmíseného do hromad kostí a klů zabitých zvířat.

Tuto náhlou společnou smrt zvířat živě vylíčil profesor Immanuel Velikovsky, historik a astronom, jehož teorie o příčině katastrof v pravěku způsobila v padesátých letech našeho století menší vědeckou revoluci, jejíž doznívání je stále patrné:

„V kopcích u Montrealu, New Hampshire a Michiganu, byly pět set až šest set stop nad mořskou hladinou nalezeny kosti velryb. Na mnoha místech Země – na všech kontinentech – byly nalezeny v ohromném zmatku promíchané kosti mořských a polárních zvířat a zvířat žijících v tropech; stejně tak v jeskyních v Cumberlandu, Marylandu, v Chou Kou Tienské roklině v Číně, v Německu a Dánsku. Hroši a pštrosi jsou nacházeni společně s ploutvonožci a soby … od Arktidy po Antarktidu … ve vysokých horách a hloubkách moří … všude nacházíme nespočetné známky ohromných pravěkých i nedávných převratů…“

Tuny sopečného bahna vychrlila v jediném okamžiku sopka St. Helens...

Darwinovo poznání

Ve své knize Earth in Upheaval (Země v převratu) profesor Velikovsky dále zdůrazňuje, že mladý Charles Darwin, píšící o svých cestách Jižní Amerikou na začátku minulého století, zdůraznil, že většina vyhynulých zvířat Jižní Ameriky byla nalezena na souši společně s mořskými lasturami. V souvislosti s vyhlazením celých živočišných druhů v této oblasti píše:
„Mysl je zpočátku nezadržitelně hnána k přesvědčení o nějaké obrovské katastrofě; ale aby takto mohla být zničena malá i velká zvířata v jižní Patagonii, Brazílii, na Kordillierách v Peru a Severní Americe, až nahoru k Beringově úžině, muselo by něco otřást celou zeměkoulí…“

Víme, že v Arktidě a Antarktidě kdysi bylo teplé podnebí, že na Sahaře bylo kdysi moře, že v Severním moři i nedaleko peruánských břehů jsou pod vodou důkazy o tom, že tam kdysi rostly lesy a že Himálaj, nejvyšší horstvo světa, bylo kdysi pod vodou, jak dokazují nálezy mořských lastur a měkkýšů.

Pokud byla stejnou katastrofou, která zničila zvířata a lesy a změnila tvar povrchu Země a hladiny moří zničena nějaká předchozí vyspělá lidská civilizace, můžeme celkem oprávněně očekávat nálezy nějakých pozůstatků po této kultuře. Některé již skutečně známe; problém spočívá jen v jejich uznání.

Pozůstatky zaniklých civilizací

Pozoruhodná sbírka trosek je v Tiahuanaco, místě které dnes leží tak vysoko, že se zdá nemožné, že by tam mohla žít populace dost velká na to, aby dokázala vybudovat podobné město. Tiahuanaco leží v nadmořské výšce 3812 metrů, ale některé kamenné zemědělské terasy, vybudované na svazích okolních hor, šplhají až do neuvěřitelné výšky 5490 metrů, vysoko nad hranici věčného sněhu. Další dosud časově neurčené trosky, některé hluboko pod hladinami oceánů a moří, mají se zříceninami Tiahuanaca společnou jednu základní věc: ať už to bylo kdykoli, nemohly být vybudovány v nynější nadmořské výšce.

Vzpomínky na katastrofu

Není třeba zdůrazňovat, že člověk, na rozdíl od ostatních živočišných druhů, při pravěkých katastrofách nevyhynul. Alespoň někteří jedinci se jistě dokázali před pohromou uchránit, ať už v jeskyních nebo na vrcholcích hor či odpluli z ohrožených oblastí na lodích nebo jiných plavidlech. Ti, kteří takovou celosvětovou zkázu přežili, ještě byli schopni předat dalším generacím něco svých zkušeností a vyprávět jim o událostech, kterými prošli. Tyto informace se zpočátku šířily jen ústním podáním, později i formou písemného záznamu. Touto cestou nezbytně došlo k jejich zkreslení.

Většina legend o zkáze světa má řadu společných rysů líčících osudnou katastrofu (záplavy, zemětřesení, požáry a obrovské přílivové vlny), vcelku to však bývá nepřehledná směsice fyzikálních pozorování a nejdivočejších fantazií. Některé legendy o zkáze světa ovšem obsahují poznatky, které vcelku dobře zapadají do některých moderních teorií o ledových dobách, seismických poruchách a změnách povrchu planety následkem proměn zemské kůry.

V Genesis je například podivný popis Velké Potopy, kde se říká: „… vody pak na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy.“ (Geneesis 7,19)

Zmínka o „vodách, které převelice zmohutněly“ naznačuje, že vody, kromě dešťů, vystoupily i ze zemských pramenů. Jestliže poslední doba ledová skončila asi před 12 000 lety, jak se všeobecně předpokládá, a pokud byl ústup ledovců dostatečně rychlý a provázený vichřicemi s deštěm a seismickými poruchami, pak tento citát z Bible, naznačující záplavy zdola i shora, není náboženským blábolením; podává spíš výstižnou zprávou o jevech, které tehdejší svědkové viděli na vlastní oči, a které se jim nepochybně vryly hluboko do paměti. Ať už zde byl či nebyl společný zdroj, zmínka o tom je i v Koránu: „Povrch zemský vřel a archa se pohybovala mezi vlnami vysokými jako hory…“

Mimo vzpomínky na Velkou Potopu, kterou si zachovaly téměř všechny pravěké národy a kmeny, se legendy po celém světě zmiňují o opakovaných zkázách ohněm, ledem, zemětřesením a propadnutím země pod hladinu, často s podobnými podrobnostmi. Aztécký kodex Chimalpopoca popisuje jednu z opakujících se katastrof uchovaných v kmenové paměti takto:

„Třetí Slunce se nazývá Quia-Tonatiuh, Slunce Deště, protože padá ohnivý déšť; vše hoří, a pak prší oblázky. Když divoce vřel pískovec, který nyní vidíme rozházený kolem a tetzontli (čedič), vyvřely také rumělkově červené skály… To se stalo v roce Ce-Tecpatl, roce Jednoho pazourku, dne Nahui-Quiahuitl, Čtvrtého deště. Tedy v tomto jediném dni, byli lidé ztraceni, zahubeni deštěm nebo ohněm, v ohni bylo i samotné slunce a všechno, společně s domy, bylo zničeno…“

Jedna aztécká modlitba za záchranu k bohu Tezcatliipoco, přeložená v době španělských výbojů, obsahuje zřetelnou narážku na zemětřesení a oheň z nebe; jev často vzpomínaný a zmiňovaný četnými dalšími prastarými národy.

Popul Vuh Mayů vypráví o tom, že bohové pohnuli horami … malé i velké hory se pohnuly. Také v jiném zachovaném mayském dokumentu, knize Chilam Balaam, je úsek, který nepopisuje jen katastrofu, ale obsahuje také narážku na bývalé země, které pohltilo moře:

„Stalo se to v jedenáctém Ahau Catun … že se země začala probouzet. A padal prudký déšť a snášel se popel, a padaly kameny a stromy. A Velký had byl unesen z nebes. A pak, v jednom vodním úderu, přivalily se vody … nebe se zřítilo a suchá země se propadla. A v okamžiku byla dokončena velká zkáza.“

Ovidius se v Metamorfózách zmiňuje o podrobnostech vzplanutí Faethona, což může být vzpomínka na dřívější katastrofu:

„Velká opevněná města zanikla a plameny obrátily celé národy v popel; planuly lesy i hory … Etna hořela mocným plamenem i Parnasu oba vrcholy, a Eryx … Kavkaz byl v jednom ohni, i Ossa a Pindus a Olymp, větší než oba, i pyšné Alpy a mračny pokryté Apeniny … Lýbie pak byla vysušena vedrem, když se vlhkost odpařila…“

Zachovalo se i jiné pozorování, o němž Solónovi údajně vyprávěli kněží v egyptském Sais. Vztahovalo se k události, kterou později popsal Platón v Timaeus a zmiňovalo se o stejné báji, kterou převyprávěl Ovidius.

„… toto poselství vtělené do báje ve skutečnosti popisuje deklinaci těles pohybujících se kolem Země a na nebi, a velké požáry všeho na zemi, které se vracely v dlouhých intervalech; když k nim dojde, budou ti, co žijí na horách a suchých vyvýšených místech, vystaveni zkáze více, než ti, kteří žijí u řek nebo na březích moře…“

Liviu Giosan, geolog z Woods Hole Oceanographic Institution, prozkoumal náplavy v ústí Dunaje. Sedimenty podle něj ukazují, že před asi 9 500 lety byla hladina Černého moře asi o 30 metrů níže než dnes. Jiné teorie ovšem odhadovaly tento rozdíl na až 80 metrů.

Nebeské kolize před 3 500 lety

Početné pradávné zmínky o ohni, zkáze, následné temnotě, otřesech země a nevyzpytatelném chování ostatních planet a komet, vysvětluje profesor Immanuel Velikovsky ve svém kontroverzním díle Worlds in Collision (Světy v kolizi) a dalších knihách, jako záznamy o děsivých katastrofách mezi patnáctým až osmým stoletím před Kristem. V tomto období způsobilo křížení oběžných drah planet četné střety a vznik komet, z nichž jedna se po střetu s Marsem stala planetou Venuší. Podle této teorie Venuše, ještě coby kometa, než zaujala svou nynější dráhu, prošla dvakrát kolem Země. Ta přitom byla zasažena její gravitací a prošla jejím ohonem se všemi ničivými důsledky, jako byly obrovské přílivy a odlivy, zemětřesení, sopečné erupce, výlevy žhavé lávy a zdvih nebo pokles částí povrchu. Jak shrnul královský astronom sir Harold Spencer Jones:

„Velikovsky předpokládá, že tyto střety byly příčinou opakujících se změn oběžné dráhy Země, sklonu zemské osy, délky dne a střídání ročních období. Předpokládá, že se Země při jedné příležitosti úplně převrátila, takže Slunce vlastně dříve vycházelo na západě a zapadalo na východě. Velikovsky dále tvrdí, že mezi patnáctým a osmým stoletím před Kristem měl rok 360 dní a že jeho délka náhle vzrostla na 365 a čtvrt dne v roce 687 před Kristem. Změnila se i oběžná dráha Měsíce a počet dní v měsíci se také změnil…“

Slunce vycházející na západě

Teorii profesora Velikovského poměrně dobře podporují četné „příhody“, zaznamenané v pravěkých legendách. Zejména pokud jde o relativní „mládí“ planety Venuše a kalendářní změny, k nimž ve starověku došlo na obou stranách Atlantického oceánu; opravený asyrsko-babylonský kalendářní rok a rok Mayů začíná stejným datem, které odpovídá našemu 26. únoru. Zprávy o zemětřeseních, dlouhé temnotě a dokonce biblickém „zastavení Slunce“ zaznamenal již řecký historik Herodot. Tvrdil, že mu kněží v Memfis vyprávěli (jako důkaz stáří jejich rodu, žijícího údajně již 341 generací během 11 000 let), že „Slunce za vlád egyptských králů několikrát vycházelo tam, kde obvykle zapadá a zapadalo tam, kde by mělo vycházet“. Země se pod tlakem zakymácela a jen o vlas unikla srážce s kometou, jak je zaznamenáno v hrobce egyptského architekta XVIII. dynastie Senmuta. Malba zdobící strop ukazuje souhvězdí Orion, pohybující se směrem opačným vůči normální dráze.

Náznaky v Elder Edda, legendární sbírce básní ve staré norštině, pojednávající o obrovském kosmickém Vlku zkázy Fenrisovi, se patrně týkají vzpomínek na kometu, o níž se zmiňoval Dr. Velikovsky. Zmínky jako: „Vlk pohltil Slunce … jiný vlk pohltil Měsíc … hory se hroutí, když se vlk Fenris osvobodí … vlk Fenris se blížil s široce otevřenou tlamou; horní čelist dosahuje až k nebesům a dolní je na zemi ... nebe je rozpolceno vedví…“ jsou pochopitelnější, pokud je hodnotíme jako primitivní záznam pozorování otřesných událostí na zemi v důsledku jevů na obloze. (Toto povídání je zachyceno i v naší pohádce O Červené Karkulce, kde babičkou je Slunce a Karkulkou Měsíc.)

Vzpomínky na tyto katastrofy v lidské paměti, doložené vědeckou teorií a pozorováním, zahrnují i katastrofické události, které Dr. Velikovský datuje asi do doby před dvaceti sedmi až třiceti čtyřmi staletími. Podle jeho slov to byly:

„Vichřice celosvětového významu, požáry lesů a jejich zničení; z nebe padaly kameny, prach, oheň a popel, hory se tavily jako vosk, láva vytékala z rozervané země, moře vřela, padal asfaltový déšť, země se otřásala a ničila města, lidé hledali útočiště v jeskyních a skalních průrvách v horách, oceány se zdvíhaly a zaplavovaly zemi, přílivové vlny se pohybovaly k pólům a zpět, velké kusy souše se potopily a změnily v mořské dno a rozsáhlá moře se proměnila v poušt; vznikly nové ostrovy a jiné se potopily … změnilo se podnebí, přesunuly se hlavní světové strany a změnily se zeměpisné délky, narušil se kalendář a sluneční a vodní hodiny ukazovaly změněnou délku dne, měsíce a roku, objevila se nová Polárka…“

Vědecký názor je nezměnitelný

První kniha Dr. Velikovského, Světy v kolizi, vyvolala v roce 1950 bezprecedentní rozruch a odpor ze strany vědců nejrůznějších oboru, zejména však astronomů, dokonce již dříve, než se objevila na pultech. Když kniha vyšla, kolísaly názory recenzentů mezi dvěma extrémy: "Nejúžasnější příklad rozbití přijatých pojetí - Nejhorší kniha od vynálezu knihtisku." Jeden z význačných astronomů, který knize oponoval, prohlásil, že kniha není nic jiného než lži a paradoxně dodal, že ji "nečetl a nikdy číst nebude". Hrozby univerzitních profesoru, že budou bojkotovat ostatní knihy vydávané nakladatelstvím Macmillan, když Světy v kolizi vydá, a různá ultimáta vědců žádajících její nevydání nakonec způsobily, že Macmillan předalo publikaci společnosti Doubleday, která byla proti takovým výhrůžkám odolnější. Spory kolem Velikovského teorií trvaly déle než dvacet let. Pravdivost několika jeho tezí a představ o astronomii nakonec kupodivu prokázaly vesmírné sondy – zejména jeho pozoruhodnou předpověď teploty 800 stupňů Fahrenheita na povrchu Venuše (Einnstein ji určil na minus 25 stupňů). Jeho tvrzení, že Venuše rotuje proti směru otáčení ostatních planet, její atmosféra sestává z uhlovodíků, a že povrch Marsu může být poset krátery jako povrch Měsíce, to vše se ukázalo naprosto pravdivým. Potvrzena byla i velmi neobvyklá teorie, předpokládající pozitivní a negativní elektrické náboje Slunce a planet.

Hugh A. Brown, zastánce teorie o opakovaných katastrofách, které způsobily zkázu Země, vysvětluje, že k jistým katastrofám v minulosti došlo poté, když se magnetické póly Země vzdálily od pólů osy rotace, což způsobilo rozkymácení Země podél její osy. Pak Země osu opět vyrovnala jako obrovský setrvačník. Udává, že Země rotuje kolem současné osy už asi 7 000 let a ledová čepička jižního pólu za tu dobu získala současnou váhu 19 trilionů tun. Vzniká zajímavý problém. Buď bude led stále těžší, a nakonec vychýlí Zemi z rovnováhy, anebo roztaje a opět zatopí svět vodou do výše 91,5 metrů nad současnou úroveň oceánu a zatopí přístavy a nízko položené země současného světa, jak se již asi v dávné minulosti stalo.

Čerstvé vzpomínky ledové doby

Teorie profesora Browna o naklonění zeměkoule nachází odezvu v legendě Indiánů kmene Hopi, týkající se konce jednoho z přecházejících světů. Sotuknung, první bytost a posel Stvořitele, zničil Druhý svět tím, že poručil obrům – dvojčatům, aby opustili svá místa na severním a jižním pólu, kde seděli a udržovali rovnováhu Země. Když opustili svá místa, svět ztratil rovnováhu, prudce se roztočil a dvakrát se převrátil.

Vzpomínka na ledové doby uchovaná v paměti mnoha kmenů napovídá, že tato období buď nějak souvisela s opakovanými katastrofami, kterými Země prošla, anebo dokonce byly jejich příčinou. Podle názoru Hugha A. Browna: „Dnešní ledová čapka v Antarktidě je jen poslední z mnoha, které existovaly dříve. Je nástupcem dlouhé řady třpytivých úkladných vrahů dřívějších civilizací na této planetě.“ Je-Ii to pravda, pak by nejplodnějším polem pro archeologický průzkum mohl být antarktický kontinent. Ale takový projekt je v současnosti nemožný, vzhledem k tloušťce ledovce, který se navíc stále zvětšuje, což je pro budoucnost skutečně zlověstné. Nános sněhu a ledu se zvedá tak rychle, že 30,5 metru vysoké věže, které v Antarktidě postavil před poměrně krátkou dobou Byrd, jsou nyní téměř úplně ponořeny ve sněhu a ledu.

Přestože se všeobecně připouští, že během posledního milionu let došlo ke třem nebo čtyřem ledovým dobám, a že ta poslední skončila před 11 500 lety, jejich příčiny jsou dosud nevysvětlitelné. Odborník na tvorbu ledovců na Královské univerzitě v Belfastu, J. K. Charlesworth, konstatoval: „Příčina všech těchto změn, jedna z největších hádanek v historii geologie, zůstává nerozřešena … tato příčina nám stále uniká.“

Charles Hapgood, který se držel všeobecně uznávané teorie o několikeré změně polohy pólů, připisoval příčinu katastrof sopečným erupcím, k nimž docházelo v důsledku tlaku a borcení zemské kůry. Doby ledové mohly vzniknout následkem změny polohy pólů, což mohl vyvolat posun některé kry zemské kůry, jejichž vnější vrstva je silná 30 až 40 mil. To pak mohlo spustit dlouhá období zvýšené vulkanické činnosti. Podle této teorie by tedy ledovce byly současně důsledkem i příčinou podobných klimatických a seismických změn. To by také mohlo vysvětlit skutečnost, že v určitých obdobích byla pod ledovcovým příkrovem tak mimořádně nepravděpodobná místa zemského povrchu, jako je třeba Afrika a Indie, zatímco na jiných místech (například na Sibiři ) panovalo mírné subtropické klima.
Teorii o souvislosti pozemských katastrof souvisejících s elektrickým nábojem a magnetismem podporuje Dr. Manson-Valentine, archeolog, zoolog a zastánce teorie o opakovaných katastrofách v dějinách Země a člověka. Na četných výpravách do Střední a Jižní Ameriky a na tichomořské ostrovy osobně studoval následky katastrof, jako dlouhodobých zaplavení a extruzí jeskyní a ponoření, naklánění a zdvih pobřeží a hor. Identifikoval předměty vyrobené lidskou rukou ve vyzdvižených vrstvách zemské kůry, v „kříženém navrstvení“ písku, mořské flóry, útržků bavlněných látek, zbytků rybářských sítí, keramiky a mořské suti, a to vše v Paracasu v Peru, ve vrstvách nacházejících ve výšce několika set stop nad mořem, nebo v pobřežních útesech vytvořených přílivovými vlnami v peruánském Ancoon. Vrstva země v Paracasu je jen jedním z mnoha příkladů, kdy bylo vyzdviženo pobřežní přílivové pásmo vysoko nad současnou hladinu moře. Podobné příklady nacházíme v Jižní Americe, Grónsku a na severu Kalifornie.

Magnetický faktor

Teorie dr. Valentina o magnetickém faktoru katastrofických změn nabízí vysvětlení, možné příčiny katastrofálních událostí na této planetě. Ale, jak se zdá, nebyla jí dosud věnována pozornost, kterou zasluhuje. Nehledá příčiny v mechanickém nebo astronomickém střetu s cizími tělesy či hmotou v jakékoli formě, týká se spíš polarity Země, která sekundárně ovlivňuje její rotaci nebo oběžnou dráhu kolem Slunce, popřípadě oboje.

Změny v magnetickém poli naší Sluneční soustavy, ať už cyklické nebo sporadické, by na Zemi určitě vyvolaly předkatastrofická varování. Prvním varováním před takovou kosmickou událostí by se vší pravděpodobností byly stále se zvětšující rozdíly zeměpisných poloh geografických a magnetických pólů Země. Pokud se tyto rozdíly zvětšují (což platí o současné situaci), mohou se napětí zvýšit až ke kritickému bodu, kdy může dojít k rychlému kompenzačnímu vyrovnání. Tyto změny polohy by nesporně vyústily v katastrofické změny v zemské kůře.

Elektřině, pro nás běžné a nanejvýš důležité, připisuje dr. Valentine podstatný vliv na minulost i budoucnost Země. Domnívá se, že posun nebo přesun pólů by mohly způsobit magnetické toky vytvářené gigantickým generátorem – samotnou Zemí.

Při hodnocení některých prozatím nevysvětIených elektromagnetických jevů současnosti předkládá fakt, že posledním význačným bodem na povrchu Země, který byli astronauti v Apollu 12 schopni identifikovat, byla zvláštní „bílá voda“ v bahamských mělčinách.

Široké pásy této mělčiny s vysokou lomivostí paprsků opticky zmizely, když ryby nebo přílivové proudy způsobily zvíření slínového dna, ale to asi nemůže vysvětlit jejich dlouhé přetrvávání, jejich svítivost nebo skutečnost, že je obklopuje jakýsi kruh, vyvolávající dojem působení nějakého elektrického fenoménu nebo magnetického pole…

Podle Valentinova názoru by elektromagnetické odchylky v této oblasti mohly vysvětlit takzvaný „fenomén Bermudského trojúhelníku“, trojúhelníkové oblasti mezi Bermudami, Portorikem a Bahamami, tedy přibližně v západní třetině Sargasového moře, kde se v průběhu let ztratily snad stovky lodí a mnoho letadel.

Co se týče možných elektromagnetických odchylek, Dr. Valentine říká:

„Kompasy se v jistou dobu a nad jistými místy bezdůvodně otáčejí jako káči. Sám jsem byl svědkem této podívané v hlubokých vodách nedaleko Mosellské písčiny. Někdy je selhání magnetického i gyroskopického kompasu předzvěstí osudové zkušenosti s „white out“, kdy lodi v naprostém bezvětří, bez mlhy nebo jiné meteorologické odchylky, prostě ztratí z dohledu obzor, slunce nebo jinou loď plující v těsném závěsu. Je známo, že se ztratila letadla i lodě, některé úctyhodně velké… Stačí říct, že tyto nešťastné události mohou mít spojitost se stavem reativní magnetické nestability se středem na ostrovech. Pokud tomu tak je, a zdá se, že ano, pak z toho vyplývá, že se seismická aktivita týká spletitého systému poruch po celých Bahamách…

Ať už bylo v minulosti příčinou náhlých změn pozemského klimatu, povrchu a osídlení cokoli, nyní jsme ve vlastním vývoji dosáhli stavu (a zřejmě ne poprvé v lidské historii), kdy můžeme být schopni pozitivně či negativně vysvětlit dávné historické události.

Magnetické pole Země, které ji chrání před vlivy slunečních erupcí, je podobné starému domu, kde okna někdy netěsní. Občas tak škodlivé erupce nabitých částic ze Slunce dorazí až na planetu.

Minulost před minulostí

Legendy, důkazy o nevysvětlitelných znalostech dávnověkých lidí, historické anachronismy, nevysvětlitelné artefakty a rozvaliny, shody v jazycích nepříbuzných, oceány rozdělených národů, minulé geologické katastrofy, se opakovaná celosvětová vyhubení zvířat, prodlužování epochy člověka dál a dále do minulosti a konečně i mimosmyslové vnímání a kolektivní paměť, stejně tak jako existenci dávné Atlantidy nebo jiných potopených zemí – to vše zatím oficiální věda všeobecně nepřijímá, a proto po tom nepátrá. Problém samozřejmě netkví jen v nutnosti přepisovat učebnice; jde hlavně o úzkoprsost mnohých, kteří by rádi viděli historii člověka a světa v uspořádané a předvídatelné podobě – což nikdy nemůže být pravda.(new nesouhlasíXD)


Připravil Jiří Matějka

 

[newhousegreen]

washington

http://www.youtube.com/watch?v=sYzSWLcM_a0&NR=1

 

[newhousegreen]

Aboriginal:jo,možná je postavili lidi,to netvrdim že ne,ale stejně si myslim,že museli být o dost větší a silnější,než ti současní

když už zmiňuješ čínskou zeď(nn neni 300 let stará,jen 300 let nově opravená)tak tady je něco o čínských pyramidách z časopisu science

Přísně tajné čínské pyramidy
Eva Borovičková (19. 03. 2004)

Až do konce loňského roku oficiální čínské úřady o pyramidách mlčely, a to především proto, že se nacházejí v zakázaném území čínské provincie Šen-si, kde je soustředěn vojenský a kosmický výzkum Číny. Situace se mění až v poslední době a v letošním roce se připravují k záhadným stavbám hned dvě vědecké expedice. První z nich je organizována společně několika čínskými vědeckými institucemi, druhá má mít mezinárodní charakter.

Ani jedna z expedic však nebude mít možnost nahlédnout do nitra tajemných staveb. Čínská vláda totiž vyhlásila jejich zakonzervování až do roku 2050, kdy má mít další generace vědců k dispozici zcela nové metody a přístroje k jejich prozkoumání. Expedice se tedy soustředí jen na okolí pyramid. I když přípravy jsou v plném proudu, dodnes není jisté, zda se průzkum uskuteční. Poslední zprávy totiž hovoří o tom, že celá oblast o rozloze zhruba 2000 čtverečních kilometrů zůstane i pro vědecká zkoumání hermeticky uzavřena. Pyramidy a pyramidové struktury jsou celosvětovým fenoménem. Nacházejí se v Egyptě, Peru, Stfední Americe, Polynésii, Thajsku a objeveny byly i v Číně a Japonsku. Počátkem letošního roku se objevily dokonce zprávy o pyramidových stavbách v Austrálii, u kterých byly nalezeny několik tisíc let staré čínské artefakty, což by bylo důkazem toho, že Číňané cestu do Austrálie znali již dávno před Evropany.

Území opředené pověstmi
Prvním důkazem existence čínských pyramid byla zrnitá černobílá fotografie obrovské pyramidy, pořízená koncem 2. světové války, na jaře roku 1945, USAF pilotem Jamesem Gaussmanem při jeho zásobovacím letu z Indie do Číny. Ovšem nejstarší zpráva o čínských pyramidách pochází ze záznamů v deníku dvou australských obchodníků, kteří oblast navštívili v letech 1910-1912. Vzhledem k utajování všeho, co s pyramidami souviselo, se místo jejich výskytu stalo v minulosti námětem nejrůznějších spekulací, oblast byla nazývána čínským Rosewellem, do oblasti se umisťovala přistávací zařízení a základny mimozemšťanů, ufologové vymýšleli ty nejfantastičtější teorie o záhadách, které se v nepřístupných místech nacházejí. Trochu světla měla vnést do pověstí loňská expedice čínských vědců, ale její výsledky rozpoutaly spíše další vlnu záhadologických spekulací.

Expedice Hartwiga Hausdorfa
Snad nejzáhadnější je tzv. Bílá pyramida poblíž hory Li, 40 kilometrů východně od císařského hlavního města Sien-jang, dnešního Sianu, která má být 300 metrů vysoká a jméno jí dal německý badatel Hartwig Hausdorf, který o ní vydal knihu Die Weisse Pyramide. Hausdorf se v roce 1993 seznámil s významným čínským odborníkem Chenem Jian-Li, který mu díky svému vlivu získal od čínské vlády speciální povolení cestovat do zakázané zóny v provincii Šen-si. V roce 1994 uskutečnil do oblasti hned dvě výpravy, v březnu a říjnu. Při jednání s čínskými archeology a odborníky z Akademie věd a po vyslovení otázky na pyramidy naráží Hausdorf na zeď mlčení. Číňané o nich nechtějí vědět, všechny informace zapírají či znevažují. Hausdorf se však vydává za bedlivého doprovodu čínských orgánů na cestu a ve zmíněné provincii nenachází jen jednu velkou pyramidu, ale s úžasem hledí na rozlehlé území, pokryté téměř stovkou pyramid! Některé z nich mají charakteristický stupňovitý tvar, jiné jsou téměř hladké, na mnohých je vidět snaha zemědělců o osázení stromy. Hausdorf vidí však jen část z toho, co oblasti centrální Číny skrývají. Satelitní snímky totiž odhalily další seskupení pyramid i v horách Moa Ling, u řeky Wei Ho, v blízkosti Shandongu (tam byly objeveny dokonce pyramidy kamenné, podobné mayským stavbám s chrámem na plochém vrcholu), či v pohraničních oblastech Mongolska. Hausdorfa však zajímá oblast Sianu a jako první se tedy jako první dostává do blízkosti tajemné Bílé pyramidy.

Pyramidy z bláta, nebo mohyly?
Výsledky Hausdorfovy cesty prolomily mlčení a byly dokonce publikovány v oficiálním čínském časopise China Daily. Většina pyramid, které byly prozkoumány, není z kamene, ale z hliněných bloků, vysušených na slunci, které během věků ztvrdly na kámen. Mnohé z nich jsou poškozeny erozí, farmařením a samozřejmě i činností místních hledačů pokladů. Stáří pyramid určuje například čínský archeolog Wang Shiping Sian na 4 500 let, další odborníci však odhadují jejich stáří až na 5000 i více let. Ve svém popisu uvádí Hausdorf i legendu, která se pomalu, ale jistě stává ověřenou pravdou. Ve Velké bílé pyramidě by se měla skrývat i hrobka Prvního císaře Š-chuang-ti, který zemřel roku 210 př. n. l. Na hrobce tehdy mělo podle kronik pracovat až na 700 000 dělníků. Země byla odstraněna až na hladinu podzemní vody. V obrovské jámě byla vytvořena z roztaveného bronzu obrovitá deska, na níž stál masivní měděný sarkofág. Na zakrývání vchodu pracovalo jen několik dělníků, kteří byli nakonec zaživa pohřbeni, aby neprozradili přístup. Celá stavba byla pak pokryta hlínou a zatravněna. Uvnitř pyramidy byla prý vytvořena umělá krajina s vesmírnou oblohou a řekami, znázorněnými tekoucí rtutí. Podle dochovaných popisů by měla hrobka skrývat mnohé poklady jako zlaté a stříbrné ptáky, borovice vytesané z jadeitu a další cennosti. Až do loňského roku byly tyto popisy považovány za pouhé legendy. Při posledních výzkumech byla však po obvodu pyramidy odhalena výjimečně vysoká koncentrace rtuti, kterou obsahují veškeré rostliny v okolí, vysoký obsah rtuti má i místní keramika. Archeologický výzkum byl však velmi rychle zastaven s tím, že čínská vláda se rozhodla nechat podrobné prozkoumání pyramidy příštím generacím. Vzhledem k tomu nelze dodnes ověřit hypotézu, zda jde skutečně o pyramidu, nebo o pouhou obrovskou mohylu, navršenou nad místem posledního odpočinku S-chu-ang-ti.

Pohled z vesmíru
Archeolog Wang Shiping je jedním z odborníků, hledajících vysvětlení. Tak například zjistil, že jedna z nově objevených pyramid je lokalizována v přesném geografickém středu země, což předpokládalo u starých Číňanů ohromující zeměměřičské znalosti. Při svých výzkumech rovněž zjistil, že pyramidy jsou orientovány dvěma směry, a to podle hvězd. Do období dynastie Han byly orientovány stavby ve směru osy východ - západ, ale v dalších dynastiích už v ose sever -jih. Proč se náhle změnila orientace staveb, nedokáže zatím uspokojivě vysvětlit. Čínské pyramidy pozorovali i astronauté z vesmíru a snímky z jedné mise Apollo ukazují nejen často citovanou Čínskou zeď, ale i zcela jasný obraz devíti pyramid ve zmíněné oblasti, lokalizované 170°39" východní délky a 34°9’’ severní šířky. Čínské úřady na dotazy o zmíněných pyramidách uváděly, že jde o hroby devíti z jedenácti císařů dynastie Chan, datované do let 206 př. n. l. - 220 n. l. Čínské zdroje dokonce přiznaly, že výška těchto pyramid se dá přirovnat ke 40patrové budově, což je srovnatelné s pyramidami v egyptské Gíze.

Stavby naplněné záhadami
Vzhledem k celkovému uvolnění poměrů v Číně měla předloni devítičlenná vědecká expedice čínských odborníků možnost prozkoumat pyramidu v provincii Čching-chaj na hoře Bai-gong. Pyramida je 50 - 60 metrů vysoká a má tři jeskyně s vchody ve tvaru trojúhelníku. Pověsti tvrdily, že jde o startovací rampu mimozemšťanů. Uvnitř pyramidy se podle čínské agentury Sinhua nachází spleť červeně zbarveného potrubí, jež vede do nitra pyramidy a blízkého solného jezera. V neobydlené krajině v okolí pyramidy jsou rozptýleny kameny zvláštních tvarů, trubky a kusy rezavého železa. Podle vědců z Čínské akademie sociálních věd je teorie o mimozemském původu pyramidy nejjednodušším a nejnormálnějším, i když fantastickým vysvětlením. Zkoumání artefaktů nalezených v pyramidě probíhá dodnes. Liu Shaolin, inženýr pověřený rozborem nálezů, prozradil čínskému listu Sinhua jen tolik, že jde o velmi staré nálezy, pro které zatím nenachází vysvětlení. Víme jen tolik, že při zkoumání nálezů jsou požívány nejmodernější postupy, včetně spektrografie a radiokarbonové metody. Nad objevy expedice se zatím vznáší podivné embargo a podrobnější výsledky průzkumu nebyly dosud zveřejněny.

KDE BYLY OBJEVENY PYRAMIDY?
Austrálie, Belize, Bolívie, Brazílie, Čína, Ekvádor, Egypt, El Salvador, Guatemala, Indonésie, Irsko, Itálie, Japonsko, Kanárské ostrovy, Mexiko, Peru, Samoa, Súdán, Tahiti, Turecko, USA, Velká Británie.

UTOPENÉ PYRAMIDY V JAPONSKU
Na jaře roku 1995 narazili potápěči při pobřeží ostrova Okinawa na mohutné kamenné řady, ve kterých se nacházely kvádry, kladené stupňovitě na sebe, s dokonalými schodišti a zbytky šestiúhelníkových sloupů. Celkem našli při japonském pobřeží pět takovýchto staveb, všechny v poměrně malé hloubce. Následné expedice, které v současnosti podmořské stavby zkoumají, zjistily, že nejzachovalejší stavba se nachází asi 170 metrů od jihozápadního cípu Okinawy a dále u ostrovů Aguni a Yonaguni. Tam byly objeveny podmořské pyramidy se základnou 80 metrů a výškou 20 metrů. Jejich horní plošiny jsou pouhých 5 metrů pod hladinou. Nalezené stavby jsou rozptýleny v oblasti 500 kilometrů čtverečních a podle některých badatelů jsou téměř rodnými sestrami pyramid národa Inků. Vědci podle struktury a orientace pyramid vyslovili i hypotézu, že jde o pozůstatky velmi rozvinuté civilizace, která měla přímé spojení s jihoamerickými a středoamerickými kulturami.

PYRAMIDY V UZBEKISTÁNU
V červnu 2002 odkryli archeologové sérii skrytých starověkých pyramid v Uzbekistánu. Skryté struktury jsou 15 metrů vysoké a podle prvních údajů až 2700 roků staré. Nález byl učiněn ve vzdálených horských roklinách na jihu země v Samarkandské oblasti. Pyramidy jsou sice podobné egyptským, ale nejsou stupňovité. Pyramidy před zničením a rozebráním na stavební materiál pravděpodobně zachránila jejich izolace v odlehlé oblasti. V současné době probíhá intenzivní archeologický průzkum staveb.

CÉDÉČKA Z VESMÍRU?
V roce 1938 nalezla archeologická expedice v podzemních jeskyních pohoří BayanKara-Ula na pomezí Mongolska a Číny na 700 kamenných disků s pravidelnou spirálou vedoucí od středového otvoru k okraji. Disky o průměru 30 cm a výšce 1 cm vážily 1 kilogram. V roce 1962 dešifrovali čínští vědci některé znaky z disků a zjistili, že obsahují fantastický popis setkání s mimozemskými bytostmi před 12 000 lety. Profesor Tsum-m-Nuie, který nápisy dešifroval, byl však následně prohlášen za šílence. Při zkoumání disků zjistili vědci z bývalého SSSR, že součástí struktury disků je i magnetický kobalt a hliník. Většina disků se ztratila neznámo kam a poslední dva by se měly nacházet v muzeu města Xi-an. Zda se jedná skutečně o magnetický záznam poselství z hvězd, se zatím nepodařilo ověřit.

TERAKOTOVÁ ARMÁDA
Nedaleko pyramid v Sian se nachází jeden z divů světa, podzemní terakotová armáda, pocházející z dědictví císaře Qin. Je to součást mohutného komplexu mauzolea, vybudovaného okolo roku 246 před n. l. Objev učinili místní zemědělci při hledání podzemní vody. 6 000 hliněných bojovníků mělo císaře chránit na jeho posmrtné cestě. Všichni jsou o 15 % větší, než je skutečná velikost člověka, aby vypadali hrozivěji. Všichni byli původně ozbrojeni skutečnými zbraněmi, ale ty vzaly za své při rabování mauzolea rolníky. Císař Qin má být pohřben necelý kilometr od mauzolea v jedné z mohutných pyramid, ovšem i ta je až do roku 2050 zakonzervována, a tudíž nepřístupná pro vědecký průzkum.

[/COLOR]

 

[newhousegreen]

zpátky k tématu

zpátky k tématu

ptám se:proč byla postavena obrovská seedbanka?
je katastrofa blízko?

Vysoce odolné úložiště pro semena z celého světa
by mělo do září vyrůst na Špicberkách.
Pokud by Zemi postihla globální katastrofa,
mohla by tato genová banka lidem, kteří přežili,
pomoci znovu ozelenit planetu.
Ve výklencích chodby najdeme techniku,
monitorovací zařízení a také služební místnost.
Zdi vlastní podzemní komory budou silné jeden metr.

Vchod do podzemní chodby bude v úbočí hory
ve výšce 130 metrů nad současnou hladinou oceánu.
Tunel povede 120 metrů do nitra skal.

Na světě dnes existuje přibližně 1400 až 1500
osivových bank. „Úkryt posledního soudu“
má představovat jakousi záložní
úschovnu. Vědci do ní chtějí umístit zhruba
tři miliony semen.

„Hleděli jsme velmi daleko do budoucnosti. Zkoumali jsme úroveň radiace uvnitř hory a geologickou strukturu oblasti. Rovněž jsme brali v úvahu model drastických klimatických změn během příštích 200 let, včetně roztátí ledovců na severním a jižním pólu a v Grónsku, abychom se ujistili, že lokalita se bude stále nacházet nad úrovní hladiny moře,“ prohlásil výkonný ředitel organizace Cary Fowler BBC.

Fowler dále upozornil, že díky zabudování banky do nitra hory bude v případě selhání automatického systému v bance sloužit jako přírodní lednice pro semena okolní permafrost. Pokud budou podmínky ideální, budou semena uchovávána při teplotě minus 18 ºC.

pokud se posunou znovu poly(a někteří už se na to připravují),ocitne se seedbanka v teplém pásu?

"Vysloužilý odborník, bývalý zaměstnanec NASA, Jim Bowles napsal knihu „The Gods, Gemini and the Great Pyramid“, v níž podává vědecké vysvětlení příčiny posunu zemské kůry. Rovněž diskutuje o podobnostech mezi obrazci v Nazce, Velkou pyramidou a egyptskými hieroglyfickými texty. Bowles si všímá, že Velká pyramida a plošina Nazca by byly na rovníku, pokud bude severní pól umístěn na území jihovýchodní Aljašky. Pomocí souřadnic a sférické trigonometrie demonstruje v knize pozoruhodný vztah (2pí) mezi třemi body - starověkými místy.
"
a jsme zase mimo

Velká pyramida se nalézá na 30° severní zeměpisné šířky, tedy přesně v třetině mezi rovníkem a severním pólem a je přesně nasměrovaná na čtyři body kompasu. Není to považováno za náhodu. Piazzi Smith přišel na to, že příslušný poledník, který prochází ze severu na jih, probíhá většinou po suché zemi a méně po oceánu. Prohlásil, že na tomto základě střed obyvatelné plochy na Zemi „je na místě Velké pyramidy v Dolním Egyptě.“ Poledník, který prochází středem pyramidy, dělí deltu Nilu na dvě poloviny a zároveň je ideální linií, která dělí všechny pevniny naší planety. Znamená to, že na obou stranách tohoto poledníku je stejně velká plocha pevniny, nořící se do oceánů a moří.

 

[newhousegreen]

Mikorvlný obvod,aneb plány chrámů jako dokonalé mikrovlné spoje 12000 let staré

Mikorvlný obvod,aneb plány chrámů jako dokonalé mikrovlné spoje 12000 let staré


Na jiných artefaktech, které byly nalezeny, je souhvězdí zvěrokruhu – Lev, Býk, Ryby, vedle souhvězdí Orion a hvězda Sirius.

další zajímavé,rozšiřující,jednoduché čtení
http://www.volny.cz/m-musil/str_01.htm
" Při prvním spočinutí v pyramidě mohou vnímaví jedinci zažívat až nevysvětlitelné pocity. Každý další pobyt znamená hlubší soužití, okamžité pronikání do hladiny alfa."

btw.když tam popisujou všechny zázraky co ta věc umí,skoro mi to až připomíná naší milovanou rostlinku

atd..

""Pokud necháte nahlédnout do plánů Údolního chrámu Sfingy, Zádušního chrámu Chafronovy pyramidy, Zádušního chrámu Mankeaurovy pyramidy, nebo Osireionu z Abydosu, či chrámu Hora z Edfu člověku, který má alespoň základy počítačové elektroniky, anebo ještě lépe někomu, kdo má zkušenosti s konstrukcemi mikrovlnných obvodů v pásmu na 1 GHz, tak vám řekne, že jsou to bezpochyby schémata desek plošných spojů i s jejich příslušnými obvody. Platí to pro případ, že neřeknete o jaká schémata či plány se vlastně jedná. "

Pro názornost uvedu, že jde o naprosto přesný ekvivalent se známými elektrickými obvody, kde mají svá místa známé součásti od procesoru, přes operační paměť, až po registry, a to vše propojené mikropáskovými vedeními, na nichž jsou zformované cívky, kondenzátory, filtry, směšovače, odbočovače, rezonátory, zářiče ad. Plány nejstarších egyptských chrámových komplexů jako by byly dokonalými nákresy plošných spojů elektrických obvodů pracujících na vysokých frekvencích mezi 1 až 20 GHz s použitím všech potřebných součástek – navíc vytvarovaných v horní vodivé vrstvě přímo na plošném spoji. Odborníci dnes vědí, že výhodou takto moderně vytvářených obvodů je jejich výborná funkčnost i na velmi vysokých frekvencích, nízká ztrátovost a také nízká cena při použití kvalitních podkladových dielektrických materiálů. Na rozdíl od elektrických obvodů s klasickými součástkami se začaly tyto mikropáskové obvody používat ve špičkových vysokofrekvenčních zařízeních teprve až v 80. letech 20. století!

ukázka Sahureova chrámu,hmm..

 

[newhousegreen]

dobrý_¨)

dobrý_¨)

Miris:Už asi chápu,jak si to myslel s těma sporama,máš na mysli to,že sem na zemi přiletěly z kosmu,v jižní americe vyhledali člověka,tomu umožnily trip a s ním spojená vidění,a pak je,svou podstatou hledání Jeho,"naprogramovali"aby ho vyšli do světa hledat?poté co ho na planetě nenašli,zkusili kolektivně hledat ve vesmiru pomoci všemožných staveb atd...a nebo to jenom postavili aby se sem mohl On dostat?...četl jsem teď kus McKenna tak si to tak dávam nějak trochu dokupy,díky

tady taky návštěvníci:asi ne moc milí,ale co já vim..

tady drží hůl s motivem mozkové šišinky ,to znamená že netrestá ale zřejmě poučuje

papežské šišinky,mozek

 

[newhousegreen]

...
http://www.mustwatch.cz/film/esoteric-agenda/
21.12

Obama jokes

http://www.youtube.com/watch?v=jqALdkTArqs&NR=1

 

[PERIPHERY]

Existuje zivot na inych psoch?

spytala sa blcha blchy
Nie..Ine psy nie su obyvane a len sa tocia okolo nasho psa..
Ako by tam mohol bit zivot,ked sa neda preskocit zo psa na psa?

Moze!
zakricala stara blcha
Nasi predkovia sem prisli s ineho psa..

Nemozne!
vykrikli mlade blchy
Vzysli sme s nezivej hmoty,ktorej fragmenty boli na nasom psovi..

Taka neziva hmota neexistuje!
tvrdila utla blcha aktivistka
My zijeme a aj pes zije..

Do debaty sa vmiesala blcha v okuliaroch
Pes nemoze bit nazyve,pretoze je prilis velky!

Zije!

Nie!

A vtedy sa pes zacal skrabat.....

 

[papaja]

haf haf
hanf

 

[simor]

HAF

...to nejjednodužší co lze: svést to všechno na nějakýho boha

 

[newhousegreen]

Hutchison effect

technologie zvedání a mikroposuvu


http://video.google.com/videoplay?docid=-7027255937915952897&q=john+hutchison&hl=en#
http://video.google.com/videoplay?d...hn+hutchison&hl=en#docid=-2542159238719492053

 

[newhousegreen]

Mezi nejzajímavější a nejlépe zdokumentované "záhadné" archeologické nálezy patří fosilní kladivo, které na rodinném výletě nedaleko malého texaského města London v roce 1934 objevila Emma Hahnová. Z kusu skály vyčníval jen kousek zkamenělého dřeva. Po odloupnutí části nerostu udivení nálezci zjistili, že uvnitř se skrývá staré kladivo se zlomenou dřevenou násadou. Jak je to možné? Vždyť pískovcovou horninu, která kladivo obklopovala, přiřadil geolog John Watson k pískovcové formaci Hensell a tím pádem z geologického hlediska odhadl jej vek na neuvěřitelných 135 milionů let! Z výsledků průzkumu dr. Carla E. Baugha, ředitele Creation Evidences Museum, vyplynulo, že dřevo násady starého kladiva je krystalicky zkamenělé, velmi tvrdé a jeho struktura je nedotknutá. Vnitřní část se pravděpodobně přeměnila v porézní uhlí. Taková kombinace zuhelnatění a zkamenění je neobvyklá, vědecky doposud nepopsaná, a úplně ojedinělá - na celém světě není znám podobný případ. Věk zkamenělého dřeva odhaduje dr. Baugh na 100 až 200 miliónů let. Věda nezná způsob, jak by se dalo zkamenělé dřevo falšovat a nebo napodobit, což znamená, že násada kladiva musela být skutečně vyrobená před mnoha milióny lety. Hlava kladiva byla podrobena mnoha výzkumům a testům, jež ukázaly, že materiál hlavy kladiva nevykazuje žádné nečistoty nebo nepravidelnosti, a byl tedy nějakým způsobem zušlechtěn a tvrzen. Největší překvapení ale přinesl chemický rozbor. Hlava kladiva se podle specialistů skládá z 96,6 % železa, 2,6 % chlóru, 0,74 % síry a 0,06 % ostatních prvků. Takový výsledek způsobil malou senzaci, protože každý metalurg ví, že při všech známých procesech výroby hodnotné oceli musí nutně dojít ke znečištění křemíkem nebo uhlíkem. Kov uvedeného složení tedy vlastně pomocí moderních metalurgických metod vůbec nelze vyrobit! Přírodní původ kovu můžeme také celkem vyloučit. Meteorické železo totiž obsahuje nikl, kobalt, hliník, síru, fosfor, chrom a uhlík. Od složení kladiva se tedy podstatně odlišuje. Přírodní železné rudy jsou vždy znečištěné mnoha prvky, hlavně uhlíkem, po kterém není v nálezu ani stopa. Na světe není žádná železná ruda, jejíž chemické složení by se alespoň přibližně podobalo složení hlavy kladiva. Navíc celé kladivo bylo v době nálezu kompletně uzavřené do vápencové horniny. Ze všech výzkumů tedy jednoznačně vyplývá, že před 140 milióny lety byl na Zemi někdo, kdo uměl zhotovit a používat nástroje. Tato skutečnost ale celkem boří všechny dosavadní představy o historii naší planety. Buď v dávných dobách žili lidé spolu s dinosaury, a nebo šlo o lidem velmi podobné návštěvníky z jiných planet.

zdroj:
https://www.kpufo.cz/portal/view.php?cisloclanku=2005031901

ještě trocha

Na východních svazích Uralu v okolí řek Narada, Kožim a Balbanju našli ruští zlatokopové v letech 1991 až 1993 podivné předměty. Většinou pátrají v hloubkách mezi třemi až dvanácti metry a v této vrstvě taktéž objevili jakési miniaturní spirály. Jejich velikost je od 3 cm až po neuvěřitelné tři tisíciny milimetru. Byly zhotoveny z různých kovů, převážně z mědi, ale i z wolframu a molybdenu. Použití těchto kovů v čisté formě je v dnešních podmínkách velmi neobvyklé. Jejich zpracování je velmi náročné, protože wolfram se začíná tavit až při teplotě 3410 stupňů Celsia a molybden při 2650 °C. Výzkumem těchto předmětů se začaly zabývat ústavy Ruské akademie věd v komské metropoli Zyktyvkar, v Moskvě, v Petrohradě a taktéž jedna vědecká instituce ve finských Helsinkách.
Vědecká pracovnice oddělení geologie dr. E. V. Matvejevová v závěrečné expertize detailně popsala místo, kde byly kousky kovu nalezeny. Šlo o vrstvu, která vznikala v nejmladším období čtvrtohor, zhruba v době, který bývá označován jako doba železná. Když dr. Matvejevová prohledávala vzorky získané geologickou sondou, zjistila, že na dvou starších vrstvách se nacházela třetí - ze šedého štěrku a materiálu, který před sebou tlačil ledovec.
Tato vrstva dosahovala tloušťky necelých dvou metrů. A právě v této zlatonosné vrstvě, která podle názoru ruských badatelů vznikala pravděpodobně v období před sto tisíci lety, ležely zvláštním způsobem opracované kousky kovů. Do země se musely dostat během staršího období čtvrtohor. V geologickém počítaní času jde o nejmladší období vývoje Země, které začalo asi před dvěma milióny lety a skončilo asi před deseti tisíci lety. Kdo tyto pozoruhodné předměty, vyrobené před sto tisíci lety vyrobil, zůstává nadále záhadou. Neprošla ani spekulace, která dávala tyto kovové "kousky" do souvislosti s nedalekým kosmodromem v Plesecku, ležícím v polární oblasti nad Uralem. Odborníci CNIGRI považují tuto domněnku za nevěrohodnou a nepředpokládají, že by mohlo jít o kovové pozůstatky rakety pozemského původu. Tyto nálezy jsou spojovány i s novým odvětvím vědy - nanotechnologií.

 

[newhousegreen]

Watch:
The 2012 Enigma(Dawid Wilcock )-optimističtější budoucnost:


Download:
http://ulozto.cz/3240641/david-wilcock-the-2012-enigma.avi

Sk titulky(asi v půlce se na chvíli seknou)
http://ulozto.cz/3240659/the-2012-enigma.srt
/
http://www.opensubtitles.org/cs/search/sublanguageid-slo/idmovie-52645

příjemné pokoukání přeji.

dyštak filmy s titulkama se dají přehrát třeba v Bs playeru

všechno se točí kolem

 

[newhousegreen]

.

 

[newhousegreen]

ze dneška

http://www.novinky.cz/zahranicni/ev...-spiralou-ozarila-temne-nebe-nad-norskem.html


Na potemnělé obloze severního Norska se během ranní špičky v 7:47 objevila obrovská rotující a zářící koule, ze které jakoby vystřelila spirála. Ohromnou kouli viděla podle listu Altaposten řada lidí a na internetu se okamžitě objevila spousta fotografií.

samozřejmě přehnaný photo.)

že by ne?

 

[dokktor]

nhg: a co tak přidat eště ten druhý článek
http://www.novinky.cz/zahranicni/ev...ad-norskem-zpusobila-ruska-raketa-bulava.html

 

[1000ARMSofKALI]

konečně se našel nějakej doktor pro NHG

mě šokuje že někdo vyvíjí rakety bojové...

kali